Třetí adventní víkend

153

Upřímně? Opravdu ráda bych si sedla a napsala alespoň jednu souvislou větu a nebo dokonce článek bez přerušení. No, ale realita je u nás taková, že Juli chce hrát divadlo, Cyrilek mi ukazuje jaký že to vyrobil krásný hrad. Zvoní mi telefon a řeším……volám…pak běžím k počítači a článek je fuč…. 😀 . No neva, tak se vrátím k článku v noci….. 😀 přestávka na divadlo 🙂 ……

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

A už jsem zpět. :

Třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíčku. Nejoblíbenější barvu naší Jůlinky. Postní období pomalu končí a přicházejí slavnostní okamžiky. Postní období už asi moc lidí nepraktikuje. My z mnoha důvodů opět začali. A je to fajn. Nemáme se proto nějak špatně, ale nezaškodí se uskromnit a přemýšlet nad tím co je potřeba a co ne. Nejen z pohledu jídla.

Pro mě tyto sváteční okamžiky začaly už mnohem dříve. A to hlavně ve smyslu vnitřních zážitků a vnímání světa. V sobotu jsem vyrazila na takové sváteční zastavení u kamarádek, s rozvážkou dárečků, koupí vánočního stromečku a pozdravů.

Společně s Peťou Řehovou a jejím mužem Tomem jsme se vydali na pohádkové Hostýnské vrchy. Prošli jsme Grapy, Skalný i Pardus. Kochali se nádhernými výhledy a prošli se pohádkově namrzlou krajinou. Když jsem vytáhla foťák a snažila se zachytit ty krásy, tak Péťa povídá Tomovi „No vidíš, je to normální!“ No a Tom to měl ve dvojím provedení, focení , obdivování krajiny, breptání ooooh. No musím říct, že byl úplně úžasný, trpělivě nám dělal navigátora a hlídal ať se vrátíme do místa odkud jsme vyšli. Teda být to na mě a Peťi bloudíme tam do teď 😀 . Úžasná procházka .

Je důležité dělat si radosti.

Je důležité trávit čas s přáteli .

Je důležité starat se o sebe .

Vzít svačinku do baťůžku a jít na procházku je zdarma a dá vám to tolik pozitivní energie.

Děkuji Peťi a Tome !

Na přání Peťi jsem upekla žitné perníčky. Péťa je spolu s maminkou nádherně nazdobila . Ráno jsem si přivstala a upekla čerstvý chléb, přivezla ochutnat fazolové pomazánky s kličky a upekla pár palačinek na svačinku. Protože jídlo je základ :D. Předali jsme si dárečky, já od Peťi dostala úžasný inspirativní zápisník:) (13.12. je totiž Lucie 😀 , tak noci sem upila dne nepřidala …) . . . . . . a radost měli všichni . No a toto všechno nás stálo minimum v částce peněz. A spoustu radosti, při energii tvoření těchto pokrmů a dárků a společného času. Ne nadarmo se říká, že to nejcennější co můžete člověku dát, je váš čas.

Dokonalou večeři pro mě připravila moje skvělá kamarádka Léňa. Ta bydlí v Kroměříži. Další malebné město, co doufám zase brzo navštívím a prozkoumám. Ano, ta co o ní pořád píšu jak báječně rozumí všem bylinkám a čajíčkům a marmeládám . Její tatínek pracuje v lese a tak jsem ho chtěla podpořit nákupem vánočního stromečku. O stromečky se starají a pravidelně vysazují další a další. A hlavně je to úžasný a obětavý člověk, se srdcem na pravém místě. Ostatně Leni, po kom Ty asi jsi ??? 😀 Pozdravy , dárečky , povídání….. a domů jsem dorazila až v noci. Nadšená, unavená, ale plná zážitků a hřejivým pocitem na srdci.

Prostě den jako malovaný.

Děti už se nemohli dočkat, až nám bude stromeček zářit. Takže neděle byla ve znamení zdobení. Ozdoby máme už tak 15 let pořád stejné, nádherné, slaměné. Usušila sem pár pomerančů od Léni a ty společně se stromečkem nádherně provoněly náš byt. Každoročně nějakou ozdůbku dostaneme a nějaké zase vyrobí děti. Řetěz vyrábíme z papíru společně s dětmi a to nejvzácnější je 5 let starý Betlém co vyráběl Cyrilek. Ještě upečeme a nazdobíme pár perníčků a budeme se těšit na Ježíška .U nás v pohodě a poklidu . Protože jak říká Julínka, Vánoce jsou přece láska a tak vlastně ani nic víc není třeba.

Užívejte LÁSKU !

Lucie

Odlepit od země a vzlétnout.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Divoká pekárna © Copyright 2020. All rights reserved.